Příběh-Láska přes překážku

4. listopadu 2008 v 18:39 | P3trush3♥ |  ♥PřÍbĚhY♥
Psala jsem to sice já, ale není to o mě, tak jen abyste věděli..
Podle ostatních jsem taková drsná holka, ale tohle opravdu nejsem já! Je to takový divadélko, všechna ta přetvářka před partou a ty trapný situace, kdy vlastně ani nemůžu říct svůj vlastní názor. Asi mě obdivují jen za tuhle přetvářku.. Já ve skutečnosti věřím ve skutečnou lásku .. lásku až do konce života, nebo lásku na první pohled. Jsem tak neskutečně naivní, ale tohle jsem já..!
Byl to moc hezký den, já se chystala, že někam vyrazíme s partou a pořádně si ten víkend užijeme.. Měla jsem v sobě takový divný pocit, jako by to nebyl jen tak obyčejný slunečný den. Něco se musí stát..!
Sice jsem tomu moc nevěnovala pozornost, ale ten pocit byl pořád ve mně. Bydlím v takové odlehlejší části města, žádná samotka to není, jsou tu i další rodinné domky, ale moc se toho tu dělat nedá.
Vyšla jsem z domu a zahlédla nějakého kluka. To se v téhle části města taky moc nestává, rodiny které tu bydlí jsou vědšinou bezdětné, nebo důchodci, jejichž děti už jejich příbytky dávno opustili. Před domem jsem se naposledy upravila a vyšla na místo, kde s partou míváme sraz.
Ráno jsem se probudila s neuvěřitelnou bolestí hlavy. Taky jsem toho moc nenaspala, celou noc se mi zdály divné sny, ale žádný z nich si nepamatuji. Byla neděle, tenhle den opravdu nemám ráda.. zase přípravy do školy a další týden školy přede mnou.
Vstala jsem tedy, ale nikdo nebyl doma.. Což mi učinilo mnohem lepší ráno, ale vzhledem k té děsné bolesti hlavy..
Odpoledne jsem měla jít s zase s partou, ale vůbec se mi nechtělo. Nemůžou se na mě přece zlobit, když nepůjdu.. Řekla jsme si a šla se jen trochu projít.
Bylo tu ticho, jen pes z protějšího domu štěkal.. Tady mě nemá co překvapit, je to tu každý den to samé. Stejní lidé, stejné ticho..
..Zaposlouchala jsme se do toho ticha, ale v tom jsem najednou zahlédla zase toho samémo kluka. Stál u domu našich sousedů.
Docela nesvůj mě pozdravil, já též.
"Co ty tu děláš..?" Zeptala jsem se.
"já.. ehm.. mám tu brigádu hned tady, vedle tvého domu."
"Copak ty víš kde bydlím?"
"No.. já.. ehm.. vím. Vím i mnohem víc."
Byl moc hezký, takový roztomilý, nikoho mu podobného jsem snad v životě neviděla. "Aha a jak se tedy jmenuji?" Řekla jsem..
"Jmenuješ se Karolína." Odpověděl mi sebejistě a usmál se.
"Odkud mě znáš?"
"No asi není ta pravá chvíle vysvětlit ti to.. Mohl bych tě třeba někam pozvat?"
"Ano, samozřejmě to budu ráda."
"Ok, takže zítra přesně jako dnes. Ahoj." Zase se jen usmál a šel..
Byl tak.. jiný, ale vím jistě, že nikdo z party by mi ho neschválili. Oni nejsou milý, jsou to prostě drsní frajírci. Oni to o sobě dost dobře ví, ale myslí si, že zrovna tohle chování je dostalo tam , kde právě jsou..
Jeden z těch frajírků mě tam taky dostal. Hlouho jsem s ním chodila a ještě teď si mě na každým kroku hlídá. Patrik je stejný jako celá parta, bohužel i já dělám, že jsem taková..
Pondělí.. Po škole jsem byla naprosto znavená, ale aspoň jsem se tuhle noc vyspala. Upřímně jsem se moc těšila až toho neznámého prince zrovu uvidím.
Byl tu včas, na rozdíl ode mě.. píšu si k sobě další jeho dobrou vlastnost. Já jsem běžně nedochvilná a protiklady se přece přitahují.
"Ahoj, pojď něco ti ukážu." Řekl a vzal mě za ruku.
"Na mě jdeš nějak rychle." Řekla jsem. "Kam to jdeme?"
"Do ráje." Odpověděl.
Chvíli bylo ticho.. vedl mě malým lesíkem, až jsme došli na jakousi louku s lavečkou. Bylo to tak blízko, nechápu, že jsem tu nikdy nebyla.
"Tak to je ten tvůj ráj..? Hezký.. ale jakto, že to tu znáš, ty tu přece nebydlíš ne?!" Ptám se.
"No nebydlím, jsem blíž centru města, ale občas mám přes víkend brigádu u vašich sousedů. Takový ty běžný práce na zahradě a taky jsem byl s jejich psem a tak jsem narazil na tuhle nádheru."
"To je zajímavý a jak si narazil na mě?"
"Občas jsem tě viděl s Patrikem a jeho partou.. No a teď jsem tě potkal tu a.. okouzlila jsi mě."
"Počkej, ty znáš naši partu? A Patrika?"
"No jak bych to řekl.. já v téhle partě byl dřív taky. Pak se z nich stali grázlové, a s těma já už jsem si neměl co říct. Řekl jsem jim všechno, co si o nich myslím a teď jsem nejspíš jejich nepřítel. Nechápu, že jako členka jejich party nevíš kdo jsem."
"To já také ne. Nemluví o tobě, ale jsem ráda, že jsem tě poznala. Já mám podobný názor jako ty. Do téhle party jsem se dostala jsem skrz Patrika. Teď už bych také nejradši zmizela."
"Tak to udělej." Radil mi. "Než bude pozdě."
"Pozdě? Na co?"
"Než budeš jako oni, to by byla škoda."
"Máš pravdu.."Sklonila jsem obličej a přemýšlela, měl pravdu.. nepatřím tam!
Jemně mi dlaní zvedl obličej a políbil mě..
Nemohla jsem na něj přestat myslet.. Pořád mi v uších znila jeho slova. Něco mi říkalo, že on je ten koho potřebuji víc, než partu, s kterou to ani nejsem já. Když jsem přišla v úterý ze školy. Čekal pře domem.
"Ahoj, jak dlouho na mě čekáš?"Zeptala jsem se.
"Moc dlouho ne, kdy začneš s tím novým životem?"
"Novým životem?" Ptám se..
"Ano, kdy zkončíš s přetvářkou a začneš být sama sebou?!"
Chvíli jsem přemýšlela.. "Dnes".
Martin vypadal překvapeně, ale myslím, že příjemně překvapen.
Dneska jsem měla opět sraz s mou partou. Pořád jsem si v duchu představovala, co jim řeknu. Martin šel se mnou, ale moc jsme spolu za tu cestu nemluvili. Držel mě za ruku, a to mi dodalo odvahu.
Těsně za rohem místa, kde míváme sraz si mě otočil k sobě.
"Ty to dokážeš." Řekl.. zadíval se mi do očí a políbil mě.
Beze slov jsem ho zase chytla za ruku a šli jsme jako do boje.
Byli tam už všichni, ale přece jen mě první viděl Patrik..
"Karolíno, co to sebou vedeš, ty vole?!"
"To je Martin, ale nakonec myslím, že se znáte. Chtěla jsem vám všem jen něco říct. Já s vámi už nechci dál být! Veškeré té přetvářky už mám dost."
A podle plánu jsem se chtěla otočit a odejít. To se mi ale nepodařilo..
Patrik došel ke mně a surově mě chytl za loket.
"To si o sobě vůbec myslíš? Kde si nabrala tohohle blbce, co? Takže my už ti nejsme dost dobří, hm?"
Byl naštvaný, já nevěděla co mám říct..
"Já totiž tohohle "blbce" miluju."
Patrik byl chvíli ticho a pak se pustil do Martina. Bili se, ale Martin byl silnější. I když jednu pořádnou ránu taky schytal. Když už toho Patrik nechal, Martin se zvedl a odešli jsme spolu..
A jako by se vůbec nic nestalo řekl: "A teď máš před sebou nový život lásko. Chtěla bys se mnou chodit?"
Zadívala jsem se mu do očí.. "Ano, chci s tebou být."
Objal mě a já se vznášela v nebi.
"Miluji tě." Řekl a znovu mě políbil..
-THE END-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama